tokio-hotel-tom

:: Gothic. Slovo, které vyvolává různé, někdy až vášnivé reakce mnoha lidí - ať už těch, kteří jsou součástí této komunity, nebo těch, kteří se na ni dívají zvenku. Co přesně "gothic" znamená? Kdo jsou goths, a v co věří? Jak dlouho už jsou kolem nás, a jaká je jejich budoucnost? :: Slovo "gotický" bylo nejprve používáno k identifikaci skupiny starověkých evropských kmenů. Gótové mají podle četných domněnek svůj původ na ostrově "Gottland" u Dánského pobřeží. Postupem času se kmeny početně rozrostly a zesílily natolik, že roku 410 vydrancovaly slavnou Římskou říši, a vládly Evropě po dalších 250 let, dokud se pomalu nevytratily z historie. Je důležité vědět, odkud se slovo "goth" (česky "Gót") vzalo, ačkoliv je hned v úvodu nutno poukázat na rozdíly mezi starou gotickou kulturou, a fenoménem moderní gothické kultury (já tyto dvě odlišuji i nadále v článku takto: "gotický" - náležející ke staré gotice X "gothický - současná scéna - pozn. Ezechiel) . Staří Gótové byli kočovní lidé s pověstí krutých násilníků, kteří ovšem byli podle dochovaných zdrojů velmi zbožní (jejich víra byla postavena na uctívání pohanských božstev). Termín "gothic" tak, jak ho vnímáme dnes, je užíván k označení subkultury, založené především na osobitém stylu umění, literatury a hudby. Některé formy gotického umění se sice datují až do 12. - 15. století, nicméně například termín "gothická hudba" (která je odpovědná za největší rozmach a rozvoj současné gothické subkultury) jak je vnímán dnes, je pojmem, který se používá již téměř výhradně k označení "novodobé gothiky". Moderní goths se od starých Gótů liší například tím, že nejsou součástí dominantní kultury, ale subkultury. Dalším rozdílem je třeba náboženství. Tam, kde měli Gótové jasně stanovený náboženský systém, nejsou moderní goths vázáni žádným určitým náboženstvím. Samozřejmě se mezi nimi najdou i pohané, ale mnohem víc goths jsou křesťany, židy, katolíky, nebo ateisty. Moderní goths mají sklony k rozmanitosti jak sociálních, tak politických názorů, což vnáší do kultury ideovou barevnost. To, co drží gotickou komunitu pohromadě je náklonnost k hrůze (děsu), touha po romantice, a uznávání "temné estetiky". Moderní historici počítají vznik gothické subkultury do pozdních 70. let 20. století, kde se vyvinula jako odnož punkového hnutí v Anglii a USA. Předtím, než se podíváme blíže na gothickou subkulturu, je vhodné se podrobněji seznámit s tím, co to je punk a jak vznikl. Původně vyrostl punk z nespokojenosti s populární hudbou 70. let, ačkoliv mnoho lidí ho bralo spíše jako živoucí prostředek politické a/nebo sociální rebelie. Mainstreamová kultura 70. let byla živena vyumělkovaným, tupým, nemotivovaným rock and rollem, a lacinou taneční hudbou bez nápadu. Válka stále zuřila v zapařených (a spálených) lesích Vietnamu a jak Amerika, tak Británie byla uprostřed ekonomického úpadku. Z tohoto sociálního a politického klimatu vyrostl punk v rozhněvaný požitek, ventil napětí ve společnosti. Ačkoliv punk nebyl ve své době zcela novým hudebním směrem (MC5 v pozdních 60. letech jsou obecně uznáváni jako důležitá a ceněná "pre-punková" kapela), do konce 70. let se neuchytil. První vlna kapel typu The Ramones, Stooges a Sex Pistols zplodila nové kapely, formované fascinovanými diváky, kteří poznali, že se děje něco velkého. Pozorní hlídači klidu mainstreamové společnosti si povšimli punkové antisociální rebelie, a poněkud znervózněli při představě, že by se toto hnutí prosadilo. Radiové stanice proto nevysílaly punk, v klubech nebyly punkové koncerty, a policie ostře sledovala punkové fanoušky, kdekoliv se objevili. Punk byl syrový a plný pocitů. Lidé, kteří žili poblíž scény se o ní dozvídali buď ústně, nebo prostřednictvím fanzinů. Ostatní se však o punku vůbec nedozvěděli ještě léta po tom, co první vlna punku již dávno odezněla. Punk nabyl své síly bez Internetu, videoklipů, nebo vystavování v rádiích. Byl to underground, a punks trvali na tom, aby to tak zůstalo. Koncem 70. let začala druhá vlna punku. Tehdy mnoho mladých lidí již alespoň slyšelo, nebo se přímo účastnilo punkového hnutí. Noví příznivci přicházeli na scénu a nové kapely se formovaly v obrovském množství. Spolu s novými lidmi a kapelami přicházely i nové zvuky a styly, některé přímo vycházející, nebo postavené na klasické tříakordové písničkové struktuře. Industriální hudba spatřila světlo světa počátkem ranných 80.tých let s takovými, jako byli Throbbing Gristle, Kraftwerk a před-Dare The Human League, kteří dláždili cestu následovníkům žánru. To se začalo široce nazývat "novou vlnou". Jedna čtyřčlenná punková kapela jménem Warsaw se také objevila roku 1977 v anglickém Manchesteru. Stejně jako mnoho vrstevníků, ani oni neuměli moc hrát, nicméně energie, která byla cítit ve zvuku a výrazu kapely byla mocná a ojedinělá. Původní styl kapely byl během měsíců potlačen, a členové rozhodli o změně jména na Joy Division. Tento název byl díky svému kontroverznímu odkazu na nacistické Německo mnohokrát diskutován, nicméně sami členové kapely popírají jakoukoliv spojitost s nacionálně-socialistickými názory, čemuž nahrával i fakt, že jejich texty neobsahovaly ani stopu rasistické ideologie. To, co evokovaly texty Iana Curtise byl pocit bezmoci, beznaděje a zoufalství. Kapela se posunula od rozzlobeného tříakordového punku k něčemu zcela novému a daleko temnějšímu. Byl to nový zvuk, který manažer Joy Division, Anton H. Wilson, nazval "gothickým", a dal tak jméno celému hudebnímu směru, který se rodil. Další kapela, která začínala jako přímočaře punková skupina, aby posléze postupně změnila svůj zvuk v daleko temnější verzi punku byli Siouxsie and the Banshees. Ti, společně s Andi Sex ze Sex Gang Children byli rovněž označováni jako "gothičtí". UK Decay a Bauhaus byli během svého vývoje výrazní především pozoruhodně temným, zahloubaným a punkoidním zvukem. Zatímco některé ranné kapely byly označeny za "gothické" svými vrstevníky, kapely a fanoušci se vesměs této škatulky nedrželi. Ve skutečnosti byla ranně "gothická" hudba mnohem častěji označována jako "deathrock". Deathrock byl výrazně ovlivněný punkovým zvukem, na rozdíl od toho, co začalo být chápáno pod pojmem "gothický" v průběhu let. V USA, zejména na západním pobřeží, vyrostl deathrock nezávisle na britské scéně. Rannými průkopníky zde byli Misfits, 45 Grave a Christian Death (pár let po rozpadu kapely odhalil zakládající člen Rozz Wiliams, že pobuřující název kapely byla jen narážka na populární západní kulturní ikonu Christiana Diora, čímž některé příznivce hluboce zklamal). V Británii se deathrocková scéna soustředila a kvetla v malém klubu zvaném Batcave. Právě zde začínaly kapely jako Bauhaus, Alien Sex Fiend, The Sisters Of Mercy a mnoho dalších později zvučných jmen. "Batcave scéna" je považována za základní kámen v mozaice moderní gothické scény. V polovině 80. let se deathrock posunul o něco dál od svých punkových kořenů. Zatímco deathrockeři pokračovali v odporu proti mainstreamové západní kultuře a komercializaci umění, sama deathrocková hudba a styl se začala jemně měnit. Větší používání kláves a bubenických automatů přivedl zcela novou skupinu příznivců. Postupně začali tito lidé označovat sebe, a hudbu, kterou poslouchají za "gothic". Gothická hudba byla, podobně jako deathrock typicky pochmurná, tak nějak temná. Skladatelé používali pestrou škálu nástrojů, ačkoliv nejčastější bylo klasické obsazení kytara, basa, bubny (nebo automat) a klávesy. Písně byly skládány a hrány převážně v pomalejších tempech, a v hudebně temnějších tóninách (používaly se především dórská, frygická, nebo lydická ). Jako protiklad heavy metalu a dalším mnohem častějším formám rock and rollu používali gothičtí muzikanti rozsáhlá sóla , kvákala (wah pedaly), flangery, nebo dvojkopáky (dvojšlapku) jen velice zřídka. Textařsky má gothická hudba kořeny v gotické literatuře. Převažovala témata smrti, osamělosti a romantiky. Gothičtí textaři se zpravidla vyhýbali zjevným politickým poselstvím, ačkoliv ve spoustě textů jsou jemné narážky patrné. Punkové texty byly charakteristicky přímé, zpěvné, často vulgární, řešící závažná sociální, nebo politická témata. Texty v gothické hudbě se liší důrazem na umění i styl - slang a vulgarismy se téměř nepoužívaly. Styly gothické hudby zasahují od světlých, snových počinů, až k těm temným a hrůzným. Zatímco některé kapely dosáhly jistého komerčního úspěchu (The Cure, Siouxsie and the Banshees), většina jich zůstala před zraky mainstreamové kultury skryta. Většina gothic/deathrockových kapel ovšem stejně nebyla "běžnému posluchači" snadno přístupná, jak kvůli stylu a zvuku hudby, tak kvůli její dostupnosti. Příznivci gothické hudby vždycky důsledně drželi popovou kulturu dál od scény - ve skutečnosti by jich většina odpověděla "ne", kdyby se někdo z "nezasvěcených" zeptal, jestli jsou doopravdy "goths". Stejně jako punk, i gothická subkultura zůstala nedůvěřivá, možná až opovržlivá k mainstreamu. Gothici chtějí mít od "středního proudu" pokoj. Počátkem 90. let začaly být v kurzu neo industriální kapely typu Ministry, nebo Nine Inch Nails, a slavily komerční úspěch v rádiích a MTV. I když tyto kapely poslouchá dost goths, jen málo z nich je považuje za "gothické". Tou dobou již bylo možné tušit, co se odehrává - subkultura, kterou si goths tolik užívali a hýčkali byla pomalu ztékána přílivem fanoušků odkojených neoindustralem a dark metalem. Jak NIN a podobné kapely získávaly ještě větší komerční úspěchy, media začala jejich hudbu a příznivce nesprávně nazývat jako "gothické". Přibližně tou dobou začal společný tlak vydavatelství na posluchače se svými náklady "alternativní" hudby. NIN do tohoto schématu zapadli dokonale, jelikož jejich hudba byla zvukově odlišná od rockových kapel a zároveň komerčně životaschopná. Lidi, kteří v životě neslyšeli industriální hudbu si koupili "Closer" a hned se začali považovat za "industrial goth" , a to navzdory faktu, že NIN byli stěží alespoň doopravdovou industriální kapelou. Mladší lidé byli fascinováni gothickým temným vzhledem a zvukem, ačkoliv jen pár z nich si uvědomovalo rozdíl mezi tím, co je gothic, a tím, co hudební vydavatelství a MTV jako gothic označovalo. NIN byli ovšem jen počátek komerčního obléhání scény. Tou dobou, co NIN úspěšně útočili na zlaté příčky v hitparádách, téměř neznámý a poměrně upřímně vypadající hudební vydavatel jménem Brian Warner pozoroval sračky v pop music a ucítil správný čas pustit se do kariéry industriálního umělce. Dal dohromady pár muzikantů z okolí Floridy (The Spooky Kids) a přijal umělecké jméno Marilyn Manson. To bylo jeho pravděpodobně nejlepší životní rozhodnutí vůbec. Warnerova hudba nebyla gothickou komunitou dobře přijata. The Spooky Kids pracovali stylem, který je nejlépe předepsán pro populární hardrockovou, nebo metalovou kapelu, a Warnerovy texty byly často hloupé, většinou postavené na nenávisti. Jeho kapela předělala a vypustila do světa píseň, kterou původně napsal Charles Manson - vrah, který o sobě tvrdil, že je Ježíš Kristus. Goths často psali o děsu a hrůze, ale bylo vše bylo v souladu s pochmurným stylem romantismu. Texty Briana Warnera byly sprosté, podněcující vztek, odcizení, konflikty a nenávist. Hybnou silou za Marilynem Mansonem byla záměrná a cílená snaha popouzet, upozornit na sebe šokováním veřejnosti. Goths se snažili tvořit umění a mít pokoj od okolního světa. Tam, kde měl Manson nenávist, měli goths krásu a padlou romantiku. Je proto důležité odlišit Warnerův projekt a typickou gothickou kapelu. V polovině 90. let Manson vyhodil The Spooky Kids a podepsal smlouvu u velkého vydavatelství. Jeho jméno se brzy začalo objevovat ve všech novinách i televizních a rádiových talk show po celé Americe. A ke zděšení spousty lidí z gothické komunity se začali Masonovi fanoušci v mediích nesprávně označovat jako "goths". Ironií je, že většina goths neměla Mansona ráda, a většina Mansonových fanoušků si nebyla vědoma o čem gothická hudba doopravdy je. Jak se Manson stával slavnějším a slavnějším, hlavně díky vystavování v MTV a urážlivým komentářům v rozhovorech, jeho fanouškovská základna rostla jako z vody. Začaly se objevovat skupiny, které Mansona napodobovaly. Okolo Briana Warnera se vyvinula zcela nová komunita, kterou média nebyla schopna odlišit od gothické subkultury. Pro ně to bylo to samé, navzdory tomu, že gothici začali být výraznou měrou zaměření spíše proti Mansonově hudbě a jejím stoupencům. Návštěvnost v gothických klubech po celém světě v polovině 90.tých let notně poklesla. Od té doby, co začaly být populární kapely typu NIN, a další hudební tělesa, nesprávně označované za "gothic", lidé, kteří doopravdy goths nebyli, naskočili do vlaku s názvem industrial, nebo shock rock a přesunuli se na jinou klubovou scénu. Jiní sympatizanti gothické kultury si našli práce a rodiny, a nebyli již schopní zůstat nadále na scéně aktivní. Ti, kteří zůstali, zaznamenali další sračky kolem gothické hudby. DJs, kteří pracovali v gothických klubech začali na playlisty.zařazovat čím dál víc EBM, neo-industrial a dark techno. To bylo sice vítáno hlavně těmi, kteří navštěvovali klubů za účelem tance, avšak výsledkem bylo, že spousta lidí ze scény zvolna přestala do klubů chodit. Tou dobou se začal s gothickou subkulturou zvýšenou měrou spojovat fetišismus, zejména díky "dokumentárním" pořadům MTV a dalšími lidmi mimo kulturu. Po incidentu v Colombine High School (viz minulý článek o goths - pozn. Ezechiel) byla navíc gothická komunita mylně spojována s násilím. Dva teenageři, kteří páchali zvěrstva (říkali si "Trenchcoat Mafia"), se ve skutečnosti vůbec o gothickou hudbu nezajímali, poslouchali metal a některé industriální kapely, a stejně tak nebyli součástí gothické komunity. Navzdory všem těmto negativům a apatii se koncem 90. let objevilo několik velmi dobrých hudebních uskupení. Kapely typu Changelings, Faith and the Muse, a The Crüxshadows pokračovali v provozování nové, kvalitní gothické hudby pro ty, kteří zůstali. Nové kapely začaly koncem 90. let přitahovat pozornost některých nezaujatých hudebních fandů, ačkoliv si razili svou cestu, neúčastny a nespojovány s gothickou scénou. Jedním z přelomových zjevení se stalo uskupení Cinema Strange. Ti představovali nové hnutí, které bylo nazváno "newgrave", ačkoliv častěji bylo zasvěcenými příznivci nazýváno jako "deathrock". Hudba CS připomínala staré "Batcave dny", kdy vládly potrhané síťoviny a punkem ovlivněný dark rock. To, co činí Cinema Strange jedinečnými je nový život, který vdechli zapomenutému žánru. A fanoušci ze všech koutů světa reagují. Deathrocková scéna vyklíčila v Kalifornii, New Yorku a Německu, a další země budou během příštích let jistě následovat. Nová krev deathrockerů se vrací ke svým kořenům - už žádné blýskavé kožené boty na podpatcích, žádné biče a řetězy, žádný počítačový, automatický karaoke industrial, žádné pozérské scény. Ze stránek Ghoul School (klub v západním Hollywoodu) " Už je nám na blití z chození do goth klubů, kde se hraje trance, techno, synthpop a opakující se rytmy. Náš klub není pro latexový nadržence, ale konečně doopravdový útočiště pro goths a death punkery."